Upír - báseň II.
Upír II.
Tak dlouho žijící v noci,
tak mnoho utrpení,
napůl člověk a napůl stvůra,
touha po krvi
nezbytné k životu...
mnozí se tě pokoušeli zabít,
zničit tvou nesmrtelnou podobu,
hlupáci !
jejich mrtvá těla,
hnijí ve tvých komnatách...
Měl si snoubenku,
tak sličnou, tak krásnou,
oh, tak strašná doba...
ted jen práchnivějící kosti,
připomínají její velkou lásku...
Byl jsi velký válečník,
nezměrná byla tvoje síla,
vyřčeno když bylo tvé jméno,
každý padl na kolena...
tvé nesmrtelné bytí,
se nyní blíží ke konci,
na Východě,
vychází Slunce...
z ruin tvé pevnosti
stoupá k obloze smrtelný kouř ...
Autor mi opět není znám...
Ray